Kratochvilná
komedie
Mach
začíná:
Hola! Hola! Z Tramtárie,
kdo
na cestě, nechť varůje,
žádný mi se nerovnej
na plac,
aby
nedostal přes pac.
I bodejž by vidle i tu roli,
půjdu
já někam do školy,
budu chodit pěkně s žáky,
ne s těmi troupy
sedláky,
anebo budu provazníkem,
doktorem,
neb harvaníkem.
Mám sic k tomu lepké
ruce,
což
bych já hrál velmi prudce.
Anebo na vojnu
půjdu,
nějakého
erbu dobudu.
Ale kýž, kýž mohu tovaryše
míti,
chtěl
bych za to krejcar dáti.
I saubou, Bartoň tamto!
Slyš, Bartoni,
jsi-li ty to?
Barta:
I jáť, kousek?, kdožto
na mne volá?
Hrubou,
Mach jest, půjdu k němu,
voptám se ho, půjde-li domů.
I zdař Bůh tobě,
milý Machu. 244L
Mach:
I zdráv byl, můj rozmilý
brachu.
Bárta:
Ale,
kýž tě kat chytí, žes tak volal,
kým
kordem chodíš?
Což
pak na vojnu strojíš?
Mach:
Na vojnu, hle, a já na
tom jsem.
Poď
se mnou, smíš-li, nejsi-li psem!
Bárta:
Dobře, ale kýž máme
třetího,
nějakého
Frantu dobrého.
Mach:
I saubou, Brož tamto kráčí,
jdeť asi od
naší Káči.
Brož:
Bodejž tu ženu hrách zabil,
že jsem ji sobě
kdy zlíbil,
chce jen, abych doma seděl,
jednostejně
na ni hleděl.
Nedá mi nikam vyjíti,
abych
se mohl projíti
mezi dobrý kamarády,
jenž hrají
a pijí rádi.
Ach, což jsem, věřte, bídný
s ní,
I
kýž ji pořád ten vlk sní!
Sotvička
jsem se jí vykrad,
jen
že jsem přes hradbu přepad,
a tak jsem z domu odešel.
Nevím,
abych dnes domů přišel,
propiji-li tyto kalhoty nový,
mám doma
ještě takový,
krom záplaty všude celý, 245R
někdy na nich
pantle byly.
I saubou, lin to tamto stojí,
jsou
tuším sousedé moji.
Zdař Bůh, páni
dvořáci,
a
vy, co soldáti nějací!
Mach:
A smíš-li? s námi
vydati,
ha?
Na vojnu vandrovati?
Brož:
Kampak?
Mach:
Na
Turka!
Brož:
Leč to zahrady.
Bárta:
Nu,
nechť je to jenom bez vády,
než hle, na vojnu do
Turek.
Brož:
On
by se nás sám čert vlek.
Ty máš kord,
Mach má kord a já mám kord,
což
bychme tam spáchali velký mord.
Mach:
Pomysli?, než se dopustíme
mordu,
skusme
my nejprve svých kordů.
Brož:
Vydob ty svůj nejprv, Machu.
Mach:
Dobře.
můj rozmilý brachu.
Tentoť jest konder! Mnoho Turků
pobil,
když
můj praděd na vojně byl.
On s ním jednoho půl trisa
sebral,
když
přes jakous louži utíkal.
Saubou, dal tě mu ním
pála,
až
se tomu naše Manda za krovy? Smála.
A potom někdy
před časem
stratil
ho v moři s tímto pasem, 446L
ale když moře lovili,
toho
kordu zas dobyli.
Potom byla válka, vojna,
za
toho krále Šalamouna.
Můj děd tehdáž u něho
sloužil,
cože
mu tím kordem posloužil.
Stínal Turky i Tatary,
saubou, daltě
jim dosti hry.
Tak jest s nimi šaršíroval,
když
i kuchyně navštěvoval.
Potom se za Kamaj dostal,
tu
o nic jiného nestál,
jen tlouk, sekal a mordoval,
města, vesnice
plundroval,
zázračil s ním a šturmoval,
tatary v půli
přetínal.
Jedno turecký páše pích,
trefil ho právě
takhle v břich.
Tu z něho krev a hniličky
tekli
za tři léta vždycky.
Potom jej Goliáš dostal,
mnoho ním
Židů potrestal,
když s ním v Jeruzalémě byl.
Všecky Židy
zhubil, pobil,
na jednukrát padesáti
stínal,
můžte mi věřiti,
takže krev jesti topila, 446r
zem satranskou
vytopila,
hory, lesy spřevracela,
a
naopak překlopila.
Tento kord jest toho svědek
a
můj nebožtík dědek.
Ale ať vám povím
krátce,
měl
jej i ten Holofernus zrádce.
Co jest s ním
činil, vyslovit
není
možná, vypovědít.
Bárta:
Nic tvůj, Machu, proti mému,
tomuhle starožitnýmu.
S tímto jest chodil Seher král,
cože
on s ním mnoho mouřenínův popral!
Jednoho
ťal po samú hrdel,
cože
on dlouhohoho tím smrděl!
Mach:
A tys ten mozek sněd!
Bárta:
A
tak jsem dobyl erbu hned!
Brož:
Hoj, ne tak, ne tak vaďte se!
S vaší
řečí spokojte se.
Příčiny si nedávejte,
proti sobě neválejte,
neb víte, že jste kmotrové,
ba
ano, snad i švagrové ,
a protož v vádě takový
oba byste zbyli
zdraví. 447L
S zbraní svou se vynášíte,
můj
kord za nic pokládaíte.
Pravímť, Machu
i Bartoni,
můj
kord břinčí, jako čert zní
a jest nejstarožitnější,
takýť
musí být nejlepší.
Chodil jest s ním
Adam v ráji.
O
tom naše Důra praví,
když v knihách listy
počítá,
že
se toho tam dočítá,
kterak chtěl s ním
sekat Evu .
Mach:
Iha!
Leč někdo prv tu slinu?
Brož:
Ne: že mu nechtěla dáti.
Mach:
Ale
co prej? Často?
Brož:
Z stromu jablka rozkošného.
Bárta:
A
co ha? Dal by mu Pán Bůh kord,
kdyby byl spáchal
nad Evou mord?
Mach:
Inu, mámeť kord, ať jej
třebas Francouz má,
zdáť
mi se, že jich Turek vohledá.
Bárta:
Kýž já těch kordův
skůsiti.
Brož:
Hleď,
čerte, hleď, vojáka budem míti.
Voják:
Dosti jsem již vojny skůsil,
hladu i nouze
pocítil,
byl jsem v Uhřích okolo Ouval,
tam jsem se
nikdy nezouval.
V Turcích za Prahou u Slanýho,
tam jsem zkusil
mnoho zlýho. 447R
A potom
dále na volvarským pomezí,
padli
jsou soldáti mnozí.
Ne do nich špalky velkýma
házeli,
jako u pily, takovýma.
Po tý bitvě vyšlo na
nás pět slepic,
tak
jsem se jich lek, až jsem nemoh mluvit víc.
Než jak
jsem se na ně rozsápal,
všech
pět jsem jich jednou ranou sťal.
Ale nyní neverbuji,
naše pajty?
Nám chybují.
Mám nouze dost, pravíc
málo,
i
štěstí se se všecko pryč dalo.
I hin, uvidím
státi sedláky,
notný
tři věru jebáky,
půjdu k nim, němčinou je zarazím,
že česky umím,
nepovím.
Glicht zu, glicht zu, mein liebe Watter.
Mach:
Sám,
viselče, musíš být lotr.
Voják:
Ich bich dich schlagmich mit.
Brož:
A
on praví, abys ho políbil v řiť.
Voják:
Ich bich dich und bist brot.
Bárta:
Co
pravíš, haprašendo, že je toto prut?
Mach:
Voč, voč, že já ho česky
naučím,
jak
před ním kordem zatočím!
Voják:
Ach, prosím, probůh, pro
vše svatý 448L
moji věrní
páni zlatí.
Nebíte, ach! Již umírám,
však jsem vám
Čech, povídám, znám!
Mach:
Ha ha! Můj jest ho kord česky
naučil!
Bárta:
Ba
můj, jak jsem ním zatočil.
Brož:
Víte-li, bratři, co uděláme?
Chcete-li, drobet
pohráme.
Bárta:
Jakpak? V kostky, čili v karty?
Mach:
Dobře,
na telátka hrají,
když se trochu napapají.
Bárta:
Jakpak? V kostky, čili v karty?
Mach:
Já
nebudu, než v kostky hráti.
Puč sem, já nejprv
uhodím,
uhlídám
hned, co uhoním.
Já mám cink.
Bárta:
Já
ti dám flink.
Já mám kotr.
Bárta:
Sám
musíš býti lotr.
Já, mám sis.
Mach:
Což
ty, Broži, lžeš v rhdlo.
Brož:
Já mám výš.
Bárta:
Což
ty, Broži, v rhdlo lžeš!
Rychtář:
I, což to, šerhy?, děláte,
že se vespolek
taháte,
sobě pokoje nedáte?
Pověz
ty mi hnedky, Bárto,
jak medle jest se stalo to?
Bárta?
Povím
vám, pane rychtáři,
o tom viselci Broži, lháři,
že jest Macha
uhodil,
až se z stolice překotil.
Mach:
Jest
pravda, pane Vaší Milost,
že jest mně praštil pěstí
v nos.
Hráli
jsme tu drobet v kostky
a on palečkoval vždycky.
Já
mu toho nemoh snésti,
praštil jsem ho zase pěstí.
Rychtář:
Broži, buď poslušen práva.
Brož:
Co
by tomu řekla máma,
ach, cožby vám vyřídila,
strach, aby
vás nepoprala.
I rači já půjdu domů
a
u teplých kamen lehnu.
Rychtář:
Počkej, musíš se mnou
přece,
dej
mu na nohy, na ruce
pouta a ubezpeč si ho.
Biřic:
Opatřím
já si ho sice,
dej sem nohy, vztáhni ruce.
Brož:
Nedám,
věru, co bych sám měl,
již bych teprv domů nesměl.
Bárta:
I,
co se máme na to dívati. 449L
a Brože tak dát vázati?
Víš
o tom, že jest soused náš
a dělává
mnoho pro nás.
Mach:
Dobře:
vymlátíme toho rychtáře.
Já
ho nejprv praštím kordem,
abych
hned byl vinen mordem.