Předchozí část

Obsah

Další část

 

Deklinaci jmén, kteráž slovou substantiva, jest patero.

První jest ta, která na genitivo o jednom vychází na a, jako: tento Pán, tohoto Pána, toto ßłowo, tohoto ßłowa etc.

Druhá jest, která na genitivo o jednom vychází na e, jako: tato káně, této káně, toto knjže, tohoto knížete etc.

Třetí jest, která na genitivo o jednom vychází na i neb j neb y, jako: tato ctnoßt, této ctnoßti, tato Panj, této Panj, tato ryba, této ryby etc.

Čtvrtá jest, která na genitivo o jednom vychází na o, jako: tento Sudj, tohoto ßudjho etc., kočj, kočjho etc.

Pátá jest, která na genitivo o jednom vychází na u, jako: tento zwon, tohoto zwonu etc.|

 

Deklinaci jmén, kteráž jsou substantiva

 

Numerus singularis o jednom

Nom.: tento Zeman, Połák.

Gen.: tohoto Zemana, Połáka.

Dat.: tomuto Zemanu neb Zemanowi, Połáku neb Połákowi.

Accus.: tohoto Zemana, Połáka.

Voc.: ó Zemane, ó Połáku.

Localis.: w tomto Zemanu neb Zemanowi, Połáku neb Połákowi.

Instrumentalis: timto Zemanem, Połákem.

 

Numerus pluralis o mnohých

N.: tito Zemani neb Zemané neb Zemanowé, Połácy neb Połákowé.

G.: těchto Zemanů neb Zemanůw, Połákůw neb Połáků.|

D.: těmto Zemanům, Połákům.

Ac.: tyto Zemany, Połáky.

V.: ó Zemani, Zemané, Zemanové, ó Połácy neb Połákowé.

Loc.: w těchto zemanjch, Połácých.

Instr.: těmito Zemany, Połáky.

 

Napomenutí

1. Dativus a localis o jednom, nominativus a vocativus (item instrumentalis o mnohých, když na konci jest mi, jako ßłowmi) vychází na malé i.

2. Localis o mnohých má dlouhé tenké j: w těchto Pánjch.

3. Accusativus a instrumentalis o mnohých má točené y bez proužku: tyto zemany, těmito zemany.

4. Někteří učí, že na nominativo a vocativo o mnohých také bývá točené y na konci, jako: tyto koßteły, anděły etc.

5. Když na nominativo o jednom jest v poslední sylabě točené y | neb dlouhé tenké j, zůstává přes celou deklinaci: Syn, Syna etc., Złatnjk, Złatnjka etc.

6. Když nějaká litera předchází z těchto: c, h, k, ł, r, ß, z, a snad také ß, vždycky následuje točené y bez proužku, jako tuto: tito złatnjcy, tyto złatnjky.

7. Bratřj takto deklinůj: N.: Bratřj. G.: Bratřj. D.: Bratřjm. Ac.: Bratřj. V.: ó Bratřj. Loc.: w těchto Bratřjch. Inst.: těmito Bratřjmi.

8. Oči takto deklinůj: N.: tyto oči. G.: těchto očj. D.: těmto očjm. Ac.: tyto oči. V.: ó oči. Loc.: w těchto očjch. Instr.: těmito očima.

Podobně deklinůj Vßi.

 

Druhá deklinaci

 

Jména mající artikul tento deklinůj takto:

 

Numer. singul. o jednom

N.: tento mečjř a řjditel. |

G.: tohoto mečjře a řjditele.

D.: tomuto mečjři neb mečjřowi a řjditeli neb řjditelowi.

Ac.: tohoto mečjře a řjditele

V.: ó mečjři a řjditeli.

Loc.: w tomto mečjři aneb mečjřowi a řjditeli neb řjditelowi.

Instr.: timto mečjřem a řjditelem.

 

Num. plur. o mnohých

N.: tito mečjři neb mečjřowé a řjditelé neb řjditelowé.

G.: těchto mečjřů neb mečjřůw a řjditelů neb řjditelůw.

D.: těmto mečjřům a řjditelům.

Ac.: tyto mečjře a řjditeły.

V.: ó mečjři neb mečjřowé a řjditelé neb řjditelowé.

Local.: w těchto mečjřjch a řjditeljch.

Instr.: těmito mečjři a řjditeły.

 

Napomenutí

1. Jména mající artikul tento mají malé i na dativo, vocativo | a locali o jednom. Item na nominativo, vocativo a instrumentali o mnohých, jako: těmito deßti, złoděgi, rubáßi etc.

2. Která vycházejí na l, n, mají na accusativo a instrumentali o mnohých točené y bez proužku. Někteří také na nominativo o mnohých kladou y, jako: kazateły, přáteły etc., tyto řemeny, kořeny etc.

3. Na locali o mnohých jest dlouhé tenké j: w těchto mečjřjch.

4. Když instrumentalis o mnohých vychází na mi, poslední jest malé i.

5. Jméno kněz má na nominativo o mnohých tito kněžj, deklinují se jako Bratřj v první deklinaci.

6. Sem se také také hodí napomenutí 6. v první deklinaci dané, přečti je tedy.

 

Jména mající artikul tato neb toto deklinůj takto:|

 

Numerus singularis o jednom

N.: tato země, toto tele.

G.: této země, tohoto telete.

D.: této zemi, tomuto teleti.

A.: tuto zem neb zemi, toto tele.

V.: ó země, ó tele.

Loc.: w této zemi, w tomto teleti.

Instr.: tauto zemj, timto teletem.

 

Numerus pluralis o mnohých

N.: tyto země, tato telata.

G.: těchto zemj, těchto telat.

D.: těmto zeměm neb zemjm, těmto telatům.

Ac.: tyto země, tato telata.

V.: ó země, ó telata.

Loc.: w těchto zemjch, w těchto telatech.

Instr.: těmito zeměmi, těmito telaty.

 

Napomenutí

 

1. Jména mající artikul tato vycházejí na malé i, na dativo accusativo a locali o jednom. Item | na instrumentali o mnohých, když má skonání na mi.

2. Dlouhé tenké j mají na locali o jednom, na genitivo, a locali o mnohých.

3. Která mají artikul toto, mají malé i na dativo a locali o jednom.

Točené pak y bez proužku mají na instrumentali o mnohých.

Nicméně některá taková jména mají také na genitivo a locali o mnohých dlouhé tenké j, jako toto pole těchto polj a w těchto poljch etc. Na instrumentali: těmito polmi.

Vejmínka v 1. deklinaci v 6. napomenutí daná také sem patří.

 

Třetí deklinaci

 

Jména vycházející na a, item na j (když mají artikul toto), deklinůj takto:|

 

Numer. singul. o jednom

N.: tato gehła, toto zbožj.

G.: této gehły, tohoto zbožj.

D.: této gehłe, tomuto zbožj.

Ac.: tuto gehłu, toto zbožj.

V.: ó gehło, ó zbožj.

Loc.: w této gehle, w tomto zbožj.

Inst.: tauto gehłau, tjmto zbožjm.

 

Num. plur. o mnohých

 

N.: tyto gehły, tato zbožj.

G.: těchto geheł, těchto zbožj.

D.: těmto gehłám, těmto zbožjm.

Ac.: tyto gehły, tato zbožj.

V.: ó gehły, ó zbožj.

Loc.: w těchto gehłách, w těchto zbožjch.

Instr.: těmito gehłami, těmito zbožjmi.

 

Napomenutí

 

1. Točené y bez proužku jest na genitivo o jednom, item na nominativo, accusativo a vocativo o mnohých. | Na instrumentali o mnohých jest malé i na konci.

2. Jména mající artikul tento, jako tento włádyka, mají na dativo a locali o jednom také skonání na owi, jako Włádykowi.

Ta též na nominativo a vocativo o mnohých mají: włádyky neb włádykowé.

3. Jména vycházející na dlouhé tenké j neb točené y, která jsou substantiva a mají artikul toto neb tato, ve všem se deklinují jako zbožj, krom toho, že ta, která mají artikul tato, na instrumentali o jednom nevycházejí na jm, ale na j jako na nominativo; neb říkáme: tauto Panj.

Jména, která vycházejí na nějakou jinou literu než a, j, y, deklinůj takto:

 

Numer. singul. o gednom

N.: tato ctnoßt, tato wěc. |

G.: této ctnoßti, této wěcy.

D.: této ctnoßti, této wěcy.

Ac.: tuto ctnoßt, tuto wěc.

V.: ó ctnoßti neb ctnoßt, ó wěc.

Loc.: w této ctnoßti, w této wěcy.

Inst.: tauto ctnoßtj, tauto wěcý.

 

Numer. plur. o mnohých

N.: tyto ctnoßti, tyto wěcy.

G.: těchto ctnoßtj, těchto wěcý.

D.: těmto ctnoßtem, těmto wěcem.

Ac.: tyto ctnoßti, tyto wěcy.

V.: ó ctnoßti, ó wěcy.

Loc.: w těchto ctnoßtech, w těchto wěcech,

Inst.: těmito ctnoßtmi, těmito wěcmi.

 

Napomenutí

 

1. Na genitivo, dativo, vocativo a locali o jednom, na nominativo, accusativo, vocativo a na instrumentali o mnohých skonání jest na malé i.

2. Dlouhé tenké j má se klásti na instrumentali o jednom a na genitivo o mnohých. |

3. Točené y bez proužku klade se po c, h, k, ł, r, ß, z, (a snad také) ß.

4. Některá jména mají na dativo o mnohých skončení na ým s proužkem, jako těmto hußým a na locali ých, též s proužkem, jako w těchto hußých.

 

Čtvrtá deklinaci

 

Jména substantiwa na j neb y, mající artikul tento, deklinůj takto:

 

Numer. singul. o gednom

N.:. tento kregčj, hłáßný.

G.: tohoto kregčjho, hłáßnýho.

D.: tomuto kregčjmu, hłáßnýmu.

Ac.: tohoto kregčjho, hłáßnýho.

V.: ó kregčj, ó hłáßný.

Loc.: w tomto kregčjm, hłáßným.

Instr.: timto kregčjm, hłáßným.

 

Num. plur. o mnohých

N.: tito kregčj, hłáßnj.

G.: těchto kregčjch, hłáßných.

D.: těmto kregčjm, hłáßným. |

Ac.: tyto kregčj, hłáßný.

V.: ó kregčj, ó hłáßnj.

Loc.: w těchto kregčjch, hłáßných.

Instr.: těmito kregčjmi, hłáßnými.

 

Napomenutí

 

Přes celou deklinaci, krom instrumentali o mnohých, jenž vychází na mi, zůstává dlouhé tenké j neb točené ý s proužkem.

 

Pátá deklinaci

 

Numerus singularis o gednom

N.: tento zwon a ßtatek.

G.: tohoto zwonu a ßtatku.

D.: tomuto zwonu a ßtatku.

Ac.: tento zwon a ßtatek.

V.: ó Zwone, ó ßtatku.

Loc.: w tomto zwonu a ßtatku.

Instr.: timto zwonem a ßtatkem.

 

Num. plur. o mnohých

N.: tito zwonowé neb tyto zwony, tito ßtatkowé neb tyto ßtatky.

G.: těchto zwonů a ßtatků.

D.: těmto zwonům a ßtatkům. |

Ac.: tyto zwony a ßtatky.

V.: ó Zwonowé neb Zwony, ó ßtatkowé neb ßtatky.

Loc.: w těchto zwonech a ßtatcých.

Instr.: těmito zwony a ßtatky.

 

Napomenutí

 

1. Na nominativo, accusativo, vocativo a instrumentali o mnohých jest točené y bez proužku.

2. Localis o mnohých někdy vychází na ech, jako w těchto zwonech, ale častěji vychází na jch, jako: w těchto hrobjch, pokładjch, chrámjch, přjkopjch, hřjßjch etc.

Předchází-li nějaká litera z těchto: c, h, k, ł, r, ß, z, (a snad také) ß, bude ý, jako w těchto ßkutcých etc.

4. Jméno lid má na genit. o mnohých těchto lidj.

 

Deklinaci jmén, kteráž jsou adjectiva

 

Jména adjectiva, kteráž mají tři formy ý, á, é, jako dobrý, dobrá, dobré, takto deklinůj: |

 

Num. sing. o jednom

N.: tento rychłý neb rychłey, tato rychłá, toto rychłé.

G.: tohoto rychłého neb rychłýho, této rychłé neb rychłý, tohoto rychłého neb rychłýho.

D.: tomuto rychłému neb rychłýmu, této rychłé neb rychłý, tomuto rychłému neb rychłýmu.

Ac.: tohoto rychłého neb rychłýho, tuto rychłau, toto rychłé.

V.: ó rychłý neb rychłey, ó rychłá, ó rychłé.

Local.: w tomto rychłém neb rychłým, w této rychłé neb rychłý, w tomto rychłém neb rychłým.

Inst.: timto rychłým, tauto rychłau, timto rychłým.

 

Num. plur. o mnohých

N.: tito rychlj, tyto rychłé neb rychłý, tato rychłá.

G.: těchto rychłých.

D.: těmto rychłým.

Ac.: tyto rychłý, tyto rychłé neb rychłý, tato rychłá.|

Voc.: ó rychlj, ó rychłé neb rychłý, ó rychłá.

Loc.: w těchto rychłých.

Instr.: těmito rychłými.

 

Napomenutí

 

1. Někteří velmi často místo čárkovaného ý kladou ey, jako rychłey, rychłeym, rychłeych etc.

2. Na nominativo a vocativo k artikulu tito jest skonání na dlouhé tenké j, před nímž předchází otevřené l. Sice přes celou deklinaci jest zavřené ł.

3. Všecka jména adjectiva, která vycházejí na ý, á, é jako rychłý, rychłá, rychłé, mají na nominativo a vocativo o mnohých skonání na j, é, á, jako rychlj, rychłé, rychłá.

Ale jiná adjectiva, která nevycházejí na ý, á, é, jako rychłý, rychłá, rychłé, ale jináč, ku příkladu na n, a, o, neb na t, a, o, jako geden, gedna, gedno; bábin, bábina, bábino etc. Item | pronomina ten, ta, to; on, ona, ono. Item všecka participia, která vycházejí na n, t, jako: dán, dána, dáno; odjn, odjna, odjno; čten, čtena, čteno; wzat, wzata, wzato; hnut, hnuta, hnuto; ßkryt, ßkryta, ßkryto etc. Slovem všecka adjectiva mající takové dvě formy na a, o, jako: rád, ráda, rádo; ßám, ßama, ßamo; žiw, žiwa, žiwo etc., na nominativo a vocativo o mnohých nevycházejí na j, é, á jako rychlj, rychłé, rychłá, ale vycházejí na i, y, a, jako: gedni, gedny, gedna; oni, ony, ona; ti, ty, ta; dáni, dány, dána; ßkryti, ßkryty, ßkryta; žiwi, žiwy, žiwa etc.

Vynímají se adjectiva vycházející na ú neb ůw, owa, owo, jako: Petrůw neb Petrú, Petrowa, Petrowo; Bratrůw neb Bratrú, Bratrowa, Bratrowo etc., neb taková na nominativo a vocativo o mnohých mají takto: tito Petrowj, tyto Petrowy, tato Petrowa; Bratrowj, bratrowy, bratrowa. |

Přitom kdo chceš dobře tisknouti, znamenej, že v dotčených jménách a participiích, když bylo na konci a neb y, nepoložil sem proužku a že se nemá klásti na nich, aspoň na nominativis a vocativis. Ano v posledně položených jménách, totižto těch, která vycházejí na ůw, owo, owa, jako Petrůw neb Petrú, Petrowa, Petrowo etc. přes celou deklinaci nad poslední literou a neb y nemáš klásti proužku. Ale když to jisté a neb y není poslední litera, klade se nad nimi proužek jako v jiných adjectivích. Nepiš tedy proužku: tato Petrowa, této Petrowy, w této Petrowy etc. Ale když tiskneš: Petrowýho, Petrowýmu, Petrowým, Petrowých, Petrowými, polož nad ý proužek, jakž tuto položený vidíš. Příklad toho všeho máš v této propovědi: Gedna Petrowa kniha geßt mi darowána od bratrowy ženy, a ta geßt wytißtěna w Praze | a była hned čtena odemne, potom pak bratrowýmu ßynu geßt dána. Kdežto vidíš, že na posledním a neb y nikdež není proužku.

47. Žáček. Jáť sem viděl začasté tištěná tato i těmto podobná slova s proužkem: darowaná, čtená, tißtěná etc.

48. Mistr. Z toho participium, které vychází na n, t, snadno se udělá jméno adjectivum, přidá-li se k němu točené ý s proužkem. Jako z těchto: darowán, čten, tißtěn, ßkryt, snadno uděláš: darowaný, darowaná, darowané, čtený, á, é, tißtěný, á, é, ßkrytý, á, é.

Podobně z mnohých jmén, která jsou adjectiva, a mají dvě poslední formy na a, o, jako žiw, žiwa, žiwo; hoden, hodna, hodno etc., snadně udělám jiné adjectivum na ý, á, é, jako: žiwý, žiwá, žiwé; hodný, hodná, hodné etc. Kterážto tak učiněná adjectiva ve všem se tak deklinují, | jako: rychłý, rychłá, rychłé. Pročež není divu, že jako jiná adjectiva všudy mají na poslední sylabě proužek a že na nominativo o mnohých k artikulu tito mají na konci dlouhé j takto: darowanj, darowané, darowaná; čtenj, čtené, čtená; tißtěnj, é, á; žiwj, é, á; hodnj, é, á. Ale dokud zůstávají participia, mají se takto psáti: darowáni, darowány, darowána: čteni, čteny, čtena etc. To též rozuměj o dotčených adjectivích žiwi, žiwy, žiwa etc.

49. Žáček. Než jak já zvím, kdy to participium zůstává participium, a kdy se mění v adjectivum?

50. Mistr. Když slovíčko, o němž jest pochybnost, nepatří k slovu ßem neb býwám, znamení jest, že v tom místě jest adjectivum; ale když patří k slovu ßem neb býwám, věz, že tehdáž jest participum, a ne adjectivum, ku příkladu když dím: Wčera tißtěná kniha geßt dnes přineßena. | Vidíš, že tißtěná nepřináleží k tomu geßt, ale přineßena, to tedy tißtěná bude adjectivum, a přineßena bude participium. Díš-li pak: Dnes přineßená kniha geßt tißtěna wčera, bude adjectivum přineßená, participium pak bude tißtěna.

51. Žáček. Na toť sem já nikdy nepřišel, a proto sem se divil, že jednak se tiskla ta slova s proužkem, jednak bez proužku.

52. Mistr. Milý brachu, ještě sníš mnoho českého hráchu, než budeš uměti dokonale česky psáti. Však nezoufej sobě. Nemůžeš-li pojednou napraviti všeho, naprav aspoň něco, potom zase něco, až se naučíš. Neníť Praha jedným dnem vystavena.

Než navraťme se k cestě, odkud jsme se trochu povyrazili.

Třetí napomenutí buď: Všecka jména i participia, která vycházejí na točené ý s proužkem, aneb | na dlouhé tenké j, a žádají míti všeckny tři artikule spolu, zachovávají to tenké j neb točené ý přes celou deklinaci. Taková jména jsou: tento tato toto cyzý, domácý, zachowacý etc.; tento tato toto dneßnj, čłowěčj, howadj etc.; tento, tato, toto milugjcý, ßwětěgßj, neyßwětěgßj etc.

53. Žáček. Ale jak je deklinuji?

54. Mistr. Jáť tuto neučím deklinaci dělati, aniž okazuji, jak se všeckna česká jména deklinují, sice bych jich tolik schválně nevypouštěl. Tomu tě měla tvá paní máma naučiti, jak máš po česku mluviti. Pakli tě nenaučila, uč se z české grammatiky. Já toliko učím, jak má ten, kdo již prve dobře umí po česku mluviti, také dobře po česku psáti. A tak dosti máš o deklinacích. Nyní nauč se něco o conjugacích. | 

 

 

 

Předchozí část

Obsah

Další část