Zpráva o conjugacích
Slova vycházející na ám přítomného i budoucího času takto konjugůj:
Numerus singularis o jednom Yá mám, ty máš, on má.
Numer. plur. o mnohých My máme, wy máte, oni magj.
Tak konjugůj dáwám, dám, podám, ßwjrám, vznám etc. Hleď, kde sedí proužek nad á, tak ho klaď ve všech takových slovích. Potom vidíš-li, že oni magj píše se s dlouhém j? a že nad a není proužku? Nikdy ho neklaď zde v předposlední sylabě.
Slova vycházející na i přítomného i budoucího času takto konjugůj:
Num. sing. o jednom Yá płáči, ty płáčeš, on płáče.|
Num. plur. o mnohých My płáčeme, wy płáčete, oni płáčj.
Tak konjugůj: miługi, žehři, teßi, vřeži, napjßi, rozligi etc. Než znamenej, že na první osobě o jednom na konci jest krátké tenké i. Na poslední pak osobě o mnohých jest dlouhé tenké j. Příklad obojího máš tuto: Když yá płáči, druzý ßkáčj; když yá ßkáči, druzý płáčj. Yá ße gim ßměgi a oni mně ße ßměgj, negßmeli błázni? Slova vycházející na točené y, jako treßcy, repcy etc. také tak konjugůj jako płáči, než to znamenej, že když se mluví v první osobě o jednom, yá repcy, yá trescy etc., nad y neklade se proužek; ale když se mluví v třetí osobě o mnohých, oni repcý, oni treßcý etc., má se nad ý klásti proužek.
Slova vycházející na jm konjugůj takto:|
Num. sing. o jednom
Yá hledjm, ty hledjš, on hledj.
Num. plur. o mnohých
My hledjme, wy hledjte, oni hledj neb hleděgj.
Tak konjugůj ctjm, běžjm, ležjm, vdeřjm, zahodjm, wypußtjm etc. a hleď, že všudy zůstává dlouhé tenké j. Slova vycházející na ým piš takto: kazým, kazýš, kazý, kazýme, kazýte, kazý. Vidíš-liž všudy proužek nad ý?
Slova vycházející na ł podlé trojího pokolení, totiž mužského, ženského a neutralnjho, konjugůj takto: Num. sing. o jednom
Muž.: Yá ßem dał, ty ßy dał, on dał. Žen.: Yá ßem dała, ty ßy dała, ona dała. Neut.: Yá ßem dało, ty ßy dało, ono dało.
Num. plur. o mnohých
Muž.: My ßme dali, wy ßte dali, oni dali. | Žen.: My ßme dały, wy ßte dały, ony dały. Neut.: My ßme dała, wy ßte dała, ona dała.
Napomenutí
1. Všudy se píše zavřené ł, krom když se mluví o mnohých věcech mužského pokolení aneb těch, které mají artikul tento, neb tu jest otevřené l s malém i. Když se pak mluví o věcech ženského pokolení aneb majících artikul tato, píše se zavřené ł s točeném y bez proužku. 2. Nad ał, jakž vidíš v slovíčku dał, dała, dało etc., nepíše se proužku, leč zřídka, jako v těchto: báł, káł, ßmáł, łkáł, káł ße, ßtáł, s některými od nich pošlými, a snad některými jinými, kteráž však snadničce poznáš z vyřknutí. 3. Nikdy nepiš dlouhého tenkého j před posledním ł. Zle tedy jest u některých tištěno: ßnažjł ße, cho|djł etc. ale má býti ßnažił, chodił, chodiła, chodiło etc. 4. Velmi zřídka se tu klade točené y před ł, ale skůro vždycky malé tenké i, jako: hřił, lił, ctił, hubił etc. Vymiň był, mył, s jinými od nich pošlými: vbył, vmył etc. Kterákoli pak vycházejí na ył, mají y bez proužku. 55. Žáček. Jáť sem viděl začasté y před ł, jako: ßrazył, ßrazyła, wyrył, a, o; noßył, a, o etc. 56. Mistr. Cos pak za osla? Drž fláku, bešťáku, a hned mi pověz, co sem pravil v propovědi osmé. 57. Žáček. Ouvé! Ouvé! Po těchto literách: c, h, k, r, ß, z, item po zavřeném ł, a (jak někteří chtějí) také po ß píše se toliko točené y všudy. 58. Mistr. Pamatůjž tedy na to vždycky a všudy, a nebudeš bit. Nyní poslyš regule o imperativo.
Na imperativo aneb v způsobu | přikazujícím některá slova takto se konjugují:
Stůg ty, ať on ßtogj. Stůgme my, ßtůgte wy, ať oni ßtogj.
Napomenutí
1. Která slova na imperativo vycházejí na ůg, píše se ů s kolečkem: ßtůg, ßtůgme etc. Ale vycházejí-li na jinou literu, neklade se žádného kolečka nad u, jako tuto: młuw ty, młuwme etc., sßtup ty, sßtupme, sßtupte etc. 2. Ať on ßtogj, ať oni ßtogj píše se s dlouhým tenkým j. Tak i jiná slova: ať oni młuwj, ať oni sßtaupj etc. 3. Mnohá slova na imperativo v druhý osobě o jednom vycházejí na malé i, jako: ty wezmi, ty lehni, ßedni, ßpi, bdi, gdi etc. To též zůstává, když se přidá ž, jako: lehniž, ßedniž etc. 4. Také mnoho jest takových slov na imperativo: wiď, liž, piš, | napiš, wiďme, wiďte etc. vidíš-li malé i? Zřídka tu bývá točené y, leč by předcházela nějaká litera z těchto: c, h, k, ł, r, ß, z, a snad také ß, jako tuto: ßłyš, rcyž, chyť etc. K teď oznámeným a podobným slovům přikládá se začasté iž, jako: widiž, pißiž, ßłyßiž, hlediž, běžiž etc., kdežto jest malé i, které se mění v točené y bez proužku, když předchází nějaká z vymíněných liter, jako tuto: neßyž, wizyž etc. 5. Některá slova takto mají na imperativo: pj ty, ať on pige. pjme my, pjte wy, ať oni pigj. 59. Žáček. Někteří na imperativo píší: wołey, zney, táhey etc., a jiní píší: wołeg, zneg, táheg etc., co já mám dělati? 60. Mistr. Piš jak chceš. Neb začasté g píše se místo y v české řečí. V Biblí v dotčených slovích kladou y. Nyní dej pozor na infinitivum: | Slova, která na infinitivo mají toliko dvě sylaby, mají-li v předposlední sylabě a, e, y, píše se nad nimi na větším díle proužek, jako tuto: ßtáti, bráti, técy, wzýti, býti etc. Vymiň ta, která vycházejí na auti, jako hnauti etc. Jiná dvousylabní slova mají v předposlední sylabě dlouhé tenké j, jako: chtjti, mjti, gjßti etc. A to dlouhé tenké j zůstává také, když se poslední i vypustí, jako tuto: chtjt, mjt, gjßt etc. Aby v takových dvousylabních slovích na první sylabě bylo malé i, neviděl sem nikdy. Jestli pak slova na infinitivo mají více sylab než dvě, mají-li v předposlední sylabě a, e, y, bude to obyčejně bez proužku, jako: doßtati, pohrati, ßnáßeti, wozyti, noßyti etc. Vymiň wyßtáti, poßtáti a některá jiná od dvousylabních infinitivů složená, však nemnohá, jako nebáti ße, załáti etc., kteráž jsou složená od báti ße, łáti etc. | Slova, která jsou složená z dvousylabních infinitivů, na větším díle zachovávají v předposlední sylabě dlouhé j, jako: dogjti, potřjti, omdljti etc., kteráž jsou složena od gjti, třjti, mdljti etc. Ale jiná mnohosylabní slova skůro vždycky v předposlední sylabě mají malé i, jako: činiti, zapáliti, ßtrčiti etc. Což vše rozumný Čech pozná z vyřknutí. Poslední pak i na každém infinitivo jest malé. Jako: mjti, hágiti, dáti etc. 61. Žáček. Jáť sem viděl nejednou tištěno dátj, ßtátj etc. s dlouhém j. 62. Mistr. Viděls, ale u těch, kteří kladli i neb j, jak stádo běží, a jak se jim namátlo. Ale u šetrných toho´s neviděl, a nemá býti. Již nasledují:| |
|