Participia |
Některá participia mají tyto tři formy: e, ic, e, jako: tento wßtáwage, tato wßtawagic, toto wßtáwage; tento leže, tato ležic, toto leže etc. Tak: chodě, chodic, chodě; vče, včic, vče; ßłyße, ßłyßic, ßłyße etc., kdežto vidíš, že skonání na ic má krátké malé i. 63. Žáček. Já viděl psáno: miługjc, chodjc etc. s dlouhém j. 64. Mistr. Když ta participia mají artikul tato a vyznamenávají toliko jednu věc, tedy má na konci býti malé i, jako když dím: tato žena miługic etc. Ale když se vyznamenávají mnohé věci, má býti dlouhé j, jako když dím: tito mužj běžjc, tyto ženy křičjc, tato howada ßtogjc etc., kdežto všudy vypouští se e, neb mělo by se psáti: běžjce, křičjce, ßtogjce etc. Z takových participiích dělají se jména adjectiva, které někteří mají za participia, totižto: tento tato toto běžjcý, křičjcý, ßtogjcý etc., kdežto | vidíš, že v předposlední sylabě mají dlouhé tenké j, na konci pak točené ý s proužkem, kteréž obé zachovávají přes celou deklinaci. Jiná participia mají tyto tři formy: w, ßi, ßj, jako: tento ßpatřiw, tato ßpatřiwßi, toto ßpatřiwßj; chytiw, chytiwßi, chytiwßj etc. Vidíš-li, že to iw všudy jest malé? Potom vidíš-li, že když mají artikul tato, mají na konci malé i, ale když mají artikul toto, jest na konci dlouhé tenké j? Někdy se to w vypouští, jako tuto: pad, padßi, padßj; leh, lehßi, lehßj; řek, řekßi, řekßj etc. místo: padw, padwßi, padwßj etc. Opouští se w, kde by se měly sjíti dvě consonantes: padw, lehw etc. Jiná vycházejí na n, t, jako: dán, dána, dáno; wzat, wzata wzato etc. o nichž máš zprávu po deklinaci Rychłý, rychłá, rychłé. Tuto obzvláštně znamenej, že nevím, aby jaké participium vycházelo na in, ina, | ino s malým i, ale s dlouhým tenkým j, jako: widjn, widjna, widjno; potřjn, potřjna, potřjno etc. Ze všech těch participiích na n, t, vycházejících dělá se passivum, jako: dán, dána, dáno; býwám, býwáš, býwá; dáni, dány, dána; býwáme, býwáte, býwagj etc., dán ßem był, a tak dále. 65. Žáček. Jižť, chvála Bohu, budu i to uměti, nicméně rád bych měl, kdybyste mi dali jisté regule o samých posledních sylabách; neb v těch jest velmi těžko poznati z vyřknutí, kdy se má dlouhé tenké j, kdy malé i napsati. 66. Mistr. Všakť sem toho napovídal dosti, čehož netřeba opakovati. Budeš-li tedy pochybovati o jménu, které jest substantivum, hledej o něm zprávu mezi deklinacími jmén, která jsou substantiwa. O adjectivích a participiích hledej mezi adjectivy. O slovích, která se konjugují, hledej v zprá|vě o konjugaci. Nicméně měj také tyto regulky.|
|