Regulky o posledních sylabách
1. Jména substantiva jedné sylaby na větším díle mají malé i, jako: hřib, čich, lid, žid. Která nasledují, a některá jiná, mají dlouhé j: djł, hřjch, kljč, chtjč, dřjn, hljßť, pjď, kljn, křjž, ljn, ßmjch, ßtjn, ßjff, ßtjr, ßjř, ßjn, ßjp, žjž etc. Tať pak mají y: dýł, myš, byt, pych, pyßk, zwyk, smyk etc. 2. Jména, která vycházejí na c, neb č, obyčejně mají před ním malé i, jako: biřic, petrowic, mič, palič, budič etc. Vymiň chtjč, kljč, dřjč etc. Item participia: magjc, miługjc, ßłyßjc, chodjc etc. i jiná těm podobná, ku kterým přidáš-li ý, budou adjectiva: magjcý, miługjcý, ßłyßjcý etc. 3. Ve všech deklinacích instru|mentalis o mnohých, když vychází na mi, má na konci malé i, jako: těmito ßłowmi, mnohými řečmi etc. Vymiň jména, která na nominativo o jednom vycházejí na m, jako: chrám, kłam, podłom etc., neb taková na instrumentali o mnohých mají točené y, jako těmito chrámy, kłamy, podłomy etc. 4. Cžaßtěgi, neyčaßtěgi, mocněgi, neymocněgi, pěkněgi, neypěkněgi, i všeckna taková adverbia mají na konci malé i. Někteří k nim přikládají c: pěkněgic, mjlegjc, čaßtěgic etc. 5. Jména, kterými počítáme, jako: pět, ßeßt, ßedm etc., když se deklinují, vycházejí na malé i, jako: pěti, ßeßti, ßedmi, oßmi, dewýti etc. Vymiň ßto, tißýc etc. 6. Všeckna jména adjektiva na in mají malé i, jako bábin, ßeßtřin, ßeßtřina, ßeßtřino etc. | Neobsahují se tuto participia na jn, jna, jno, jako: odjn, odjna, odjno; ßpatřjn, ßpatřjna, ßpatřjno etc. Neb ta jsou participia, a ne jména. Z participiích takových udělá se verbum passivum: odjn býwám, býwáš, býwá etc., ale z dotčených adjectivů bábin, ßeßtřin etc. nebývá passivum; a po tom je rozeznáš od participium. 7. Ačkoli, yakkoli, kdykoli, kamkoli etc. i všeckna taková slova mají malé i na konci, a to zůstává i tehdáž, když se k nim něco přiloží, jako tuto: ačkoliw, yakkoliwěk, kdokoliwěč, yakkolibych, yakkolis etc. 8. Geßtli, zdali a kdekolivěk se přikládá li, jako: máßli, wjßli, měłlibych, měłlibychom etc., chcemeli, gßyliž, zdaliž, geßtliže, geßtlibych etc., po l mají malé i. 9. Všechna jména adjectiva, která mají všecky tři artikuly spolu, vycházejí na dlouhé ten|ké j, jako: tento, tato, toto dneßnj, hadj, čłowěčj, wětßj, neywětßj, pěkněgßj, neypěkněgßj etc. Item jména substantiva na j, jako: tento kočj, Weyběrčj, Sudj etc. Přidej tato Panj, Biblj, kopj, łodj, rolj. Item všeckna substantiva mající artikul toto, jako toto ßtěßtj, toto zbožj, dědictwj, pokánj, miłowánj, čtenj, pohnutj etc. Vynímají se tuto i všudy, kde předchází c, h, k, zavřené ł, r, ß, z, a snad také ß, po nichž jest točené y, jak sem již stokrát oznámil. 10. Jest mnoho jmén vycházejících na jk, jř, s dlouhém j, jako: kapřjk, koßteljk, gablečnjk, nožjř, piljř etc. Krátké i má křik, pokřik, znik etc. Točené y má zwyk. 67. Žáček. Již vás nesmím z strany toho i zaměstknávati. Dosti budu uměti, budu-li uměti všecko, co jste mi povídali. Nyní prosím, | povězte mi, nad kterými literami píše se puňktíček?|
|