Přídavek Některé veřejnější regule,
Po c, h, k, r, ß, z vždycky se píše toliko točené y. | Mnozí po ß také vždycky kladou točené y. Po d, n, t, když se vyslovují tvrdě, to jest když tak znějí, jako tuto: dudy, nuzny, tytuł, vždycky se klade točené y. Po d, n, t, když se mají vyřknouti měkce, to jest když tak znějí, jako by bylo ď, ň, ť, jako v těchto slovích: diw, nic, tis, nikdy se nepíše točené y, ale vždycky tenké malé i, aneb dlouhé j. Malé i píše se tehdáž, když sylaba má se vyřknouti zkrátka, jako tuto: diw, nic, tis. Dlouhé se píše, když se má vyřknouti zdlouha, jako tuto: djra, njzký, tjßta. Po č, g, ř také nikdy se nepíše točené y, ale vždycky tenké malé i, aneb dlouhé j. Malé píše se, když se má vyřknouti zkrátka, dlouhé, když se má vyřknouti zdlouha. Po b, f neb ff, m, p, w, když se ma|jí vyřknouti zhruba a jako plnou hubou, vždycky jest točené y. Ale když se mají vyřknouti tence a líbě, píše se malé tenké i, aneb dlouhé j. Malé i piš, když jest vyřknutí krátké; dlouhé j piš, když jest vyřknutí dlouhé. Po zavřeném ł píše se toliko točené y. Po otevřeném l píše se toliko tenké malé i, neb dlouhé j, jak jest vyřknutí. Po c, č, ř daremně přidává se z. Není tedy dobře psáno: czo cžinjš ržekni, ale má se psáti takto: co činjš řekni. Nedobře někteří před e kladou i v takových slovích: biežjm, mießto, dieti, tießto a těm podobných; neb tu se má nad e napsati puňktík takto: ě. Piš tedy: běžjm, měßto, děti, těßto. Nad u nepíše se kolečka, leč tehdáž, když se má vyřknouti zdlouha, jako když díš: můg wůł ßtůně. | Když pak se má vyřknouti zkrátka, nepiš nic nad u, jako tuto: ßłuž Pánu Bohu. Nad točeném y nepíše se puňktík, neb jest zbytečný. Dlouhé ß nikdy neklaď na konci slova, ale točené malé s. ß neklade se na konci slova. Není tedy dobře psáno máß, myß, ale má býti takto: Máš, myš, anebo máßs, myßs.
KONEC |
|